Historie obce

Jméno obce je odvozeno od názvu říčky Senice, připomínané už v roce 1261 kastelánem Smilem ze Střílek. Jméno se v průběhu let v různých pramenech uvádělo různě: Seminku (1504), Srninku (1521), Jesenici (1530), Senitzy (1573), Senytze (1670), Senitz (1718), Senice (1846), Valašská Senice (od 1. ledna 1925). Název je zřejmě odvozen od přídavného jména sěnná, senná, tj. louka nebo stráň, kde se sklidilo hodně sena.
Senice jako osada je uváděna koncem 15.století, kdy spolu s Petrovskou (dnes Francovou) Lhotou, již zaniklou osadou Zubrůvkou a Pulčinami patřila k hradu Pulčiny jako samostatné léno. Od r.1549 bylo toto léno začleněno do panství brumovského.

V r.1517 byli na Senici jen tři usedlíci. Obyvatel postupně přibývalo, trpěli však častými vpády z uherské strany hranice. Nejničivější byly turko-tatarské vpády na Moravu v r.1663. Po největším z nich byla Senice zcela vypálena a většina obyvatel zabita nebo odvlečena do otroctví. Nedaleko vsi v té době tábořilo na 17000 Turků.

Od roku 1710 patřila Senice spolu s malou částí Francovy Lhoty (Dvořisko) hraběti Waldorfovi v Hošťálkové. Lidé na Senici se živili jednak zemědělstvím, které v horských oblastech sotva stačilo k obživě, ale také výrobou šindele, pletením vlněných valašských punčoch a prošíváním podešví pro výrobu papučí ve Valašských Kloboukách. Vzhledem k tíživým hospodářským poměrům emigrovala na konci 19. a počátku 20.století řada občanů do Ameriky.

V létech 1939-1945 zde byla posádka německé pohraniční stráže, kasárna byla ve vesnici a na Mikulínově vrchu. Během války zahynulo v koncentračních táborech 5 senických občanů. Po válce odešla část obyvatel obce osídlovat pohraničí. 

Do roku 1849 patřila Valašská Senice do Uherskohradišťského kraje, od r. 1850 byla součástí politického okresu Uherský Brod, v letech 1949 - 1960 součástí okresu Valašské Klobouky. Od roku 1960 až do zrušení okresů patřila do okresu Vsetín. V letech 1980 - 1990 byla Valašská Senice připojena k sousední Francové Lhotě a po roce 1990 je opět samostatnou obcí. 
 

Osobnosti

MARINA HASPALOVÁ (* 1740, + 29. 3. 1796)
- lidová vyšívačka ze Senice, která vyšívala i oltářní plachetky do farního kostela v Lidečku (pocházejí z r.1767). Některé její výšivky jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně
 
JAN EVANGELISTA TRÁVNÍČEK (* 20. 12. 1899, + 6. 8. 1981)
- řídící učitel, spisovatel, vlastivědný pracovník. V letech 1922-23 si právě ve Valašské Senici odbyl svou první učitelskou štaci na Valašsku. Později byl řídícím učitelem v Horní Lidči. Své zážitky ze začátku učitelování na Valašsku popisuje v románu "Láska učitele-kněze"